Bytové domy
36. Tříetážové obytné domy
Zlín, Obeciny
autor: Vladimír Karfík, Vladimír Kubečka
rok dokončení: 1946–1949 - I. etapa, 1960 - II. etapa, 1970 - III. etapa
V roce 1946 začala výstavba tříetážových obytných domů ve čtvrti Obeciny, které byly přechodem na jinou formu bydlení a vyšší bytový standard. Autorem urbanistického řešení byl Vladimír Kubečka a řešení architektonického se ujal Vladimír Karfík. Jednotlivé objekty jsou třípodlažní, podsklepené, sestavené z několika sekcí liniově řazených vedle sebe do řad s orientací bytů východ - západ. Jde převážně o třípokojové byty s pracovní kuchyní s plně vestavěnou kuchyňskou linkou, spížní skříní a shozem na odpadky. Byty mají dálkové topení. Zdivo je cihelné, stropy z betonových desek, obvodové zdivo ze spárových cihel. Balkony jsou z vlnitého plechu nebo z perforovaných betonových desek. V každém patře jsou situovány 2 shodné třípokojové byty - s výjimkou koncových bytů u tzv. jižní sekce, kde jsou byty vždy čtyřpokojové.
37. Chodbové Morýsovy domy
Zlín, třída Tomáše Bati 1285, 1276
autor: Miroslav Drofa
rok dokončení: 1947
Dva osmietážové chodbové domy dostaly jméno podle tehdejšího starosty Zlína Viléma Morýse. Každý má téměř sto bytů a vysoký obytný standard. Dispozičně se jedná o trojtrakt, tradiční skelet má užší střední pole. V každém domě je 60 dvoupokojových, 30 třípokojových a 7 menších bytů. Vnitřní příslušenství bytů je uměle odvětráváno. V architektuře je uplatněn tradiční modulový rytmus. Fasáda je z cihelného spárového zdiva. Balkony byly z betonových prefabrikátů.
38. Kolektivní dům
Zlín, Osvoboditelů 3778
autor: Jiří Voženílek
rok dokončení: 1950
V letech 1945-1950 byl realizován ve středu města dvanáctipodlažní Kolektivní dům, jeden ze dvou v Československu (druhý je v Litvínově od architektů Linharta a Hilského), jehož koncepce dále rozvíjí myšlenku započatou na Morýsových domech. Byty o vysokém standardu lze upravit variabilními příčkami, jsou vybaveny jen kuchyňskými boxy, umístěnými stejně jako ostatní příslušenství uvnitř dispozice, uměle osvětlenými a odvětrávanými. V přízemí byla restaurace, klubovny, na rekreační terase tělocvična. Jesle a mateřská škola vznikly ve zvláštním přízemním křídle. V objektu je 26 třípokojových a 76 dvoupokojových bytů. Konstrukčně se jedná o monolitický železobetonový skelet. Objekt je vyzrálou konstruktivistickou architekturou poválečného období. Objekt je od roku 1958 zapsán na Seznam nemovitých kulturních památek ČR. V roce 2003 byl v prostorách bývalé restaurace otevřen kulturní institut Alternativa, kde se konají kulturní, vzdělávací i společenské akce.
39. Věžové obytné domy
Zlín, Věžové domy 861, 863, 874, 876, 879
autor: Miroslav Drofa
rok dokončení: 1947
Pět osmietážových věžových domů, každý o 29 dvoupokojových bytech, navrhl architekt Miroslav Drofa, inspirovaný obdobnými stavbami ze Skandinávie. Dispozice používá vnitřního, přímo neosvětleného schodiště. Také jednotlivé byty mají příslušenství uvnitř dispozice a je uměle odvětráváno. Poprvé zde byla použita nosná cihelná konstrukce na výšku osmi podlaží. Skupina je příkladem konstruktivistického pojetí víceetážových obytných budov.
40. Lékařské domovy
areál Baťovy nemocnice, Havlíčkovo nábřeží 2916, 3317, 3117
autor: není doložen
rok dokončení (projekt):
1936 (1935) I. Lékařský domov
1937 III. Lékařský domov
1940 II. Lékařský domov
vlastník: Okresní středisko zdravotnické záchranné služby Zlín (č. p. 2916),
Baťova nemocnice Zlín, Havlíčkovo nábřeží 600, Zlín (č. p. 3317, 3117)
Velmi úsporné osmibytové domy rozšiřují typologickou skladbu baťovské architektury určené pro bydlení. Urbanisticky navazují jak na základní Gahurův pavilonový rozvrh Baťovy nemocnice, tak na zástavbu čtvrti Zálešná ve svém západním sousedství. Velmi kvalitní je i architektonické řešení.